Mokřady v Podolí nesou "zlatá vejce"

24.6.2019

Podolí - Mimořádný nález se podařilo uskutečnit Výboru pro ŽP při zastupitelstvu obce Podolí, když objevili vskutku zlaté vejce naší mokřadní fauny

Zahnízdění morčáka velkého

V průběhu měsíce dubna se u mokřadů z klidové zóny určené pro hnízdění ptáků a nerušené vyvádění mláďat živočichů ozývalo charakteristické hluboké ptačí volání „kerr kerr“. Že by se v naší lokalitě mohlo zalíbit ohroženému Morčáku velkému, se zdálo být nemožné. Přesto se členové Výboru pro ŽP k místu ani nepřibližovali, aby domnělý „poklad“.

Vyvedení mláďat

V neděli 25.05.2019 můžeme směle zapsat do obecní kroniky zlatým písmem jako den, který povýšil naši soustavu Podolských mokřadů a tůní na hnízdiště ohrožených ptačích druhů. Na řece Olšavě byly zaznamenány bohatou fotodokumentací dvě rodinky Morčáků velkých s pěti a další s osmi mláďaty. Je více než pravděpodobné, že velká voda, která několik dnů před vzácným nálezem protekla bez jakýchkoliv škod systémem mokřadních nádrží, umožnila vzácným ptákům i s mláďaty přesídlit Podolským potokem na Olšavu. Není ovšem ani vyloučeno, že je zkrátka u mokřadů vyrušili nedisciplinovaní návštěvníci. Matky obou rodin se ale vzdalovaly od důvtipně ukrytých mláďat na řece Olšavě a vracely se na mokřady pro potravu svým potomkům.

Následné shledávání matky s mláďaty bylo pro lidského pozorovatele velmi emotivní, zvláště když mláďata byla ve svém úkrytu vyrušena posádkou kánoe využívající vysoký stav Olšavy, a před příletem matky se musela přesunout na jiný úkryt. Úpěnlivé volání matky při prohledávání původního úkrytu a jeho okolí vyvolávalo u pozorovatelů soucit a přání brzkého shledání. Instinkty ptáků však fungují bezchybně a rodinky se vždy zdárně shledaly.

Výskyt morčáka velkého

Morčák velký žije na území Evropy, Asie i Severní Ameriky. V Česku se aktuálně vyskytuje jen na Moravě a ve Slezsku – podél řek Olše, Odry, Ostravice a dnes můžeme dodat i podél řeky Olšavy. Od 90. let minulého století jich u nás začalo mírně přibývat, stále jsou ale zařazeni mezi kriticky ohrožené druhy. „Vůbec první hnízdění v Česku bylo prokázáno v roce 1894, další pár se pak opět objevil až v roce 1977. Od té doby u nás morčák hnízdil ojediněle, vždy šlo o jeden pár,“ sdělil ornitolog Milan Bronclík z České společnosti ornitologické. Je skoro zázrak, že se v Podolí můžeme pyšnit hned dvěma hnízdícími páry

Popis morčáka velkého

Morčák velký je o něco větší než kachna divoká. Má dlouhé tělo, velkou hlavu a tenký, na konci zahnutý zobák s pilovitými okraji pro lepší uchopení kořisti. Ve svatebním šatě má samec lesklou, tmavě zelenou hlavu, šedozelený hřbet, sněhově bílé boky a červené končetiny a zobák. Samice není zdaleka tak výrazně zbarvena, ale i přesto působí půvabným dojmem hlavně díky odstávajícím perům v týle, která nejsou u samce tak nápadná. Je celá šedá s hnědou hlavou a stejně jako samec má červený zobák a končetiny. Po zbytek roku jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Morčák je skvěle přizpůsoben k lovu ryb, dokáže poměrně rychle plavat i v třímetrových hloubkách a k jejich lepšímu uchopení má skvěle přizpůsobený zobák. Jeho potravou se občas stávají i jiní vodní živočichové, nejčastěji měkkýši, korýši nebo slávky; pro mláďata je hlavní složkou potravy vodní hmyz. Hnízdí od dubna do května a nejčastěji zahnizďuje v dutinách stromů, pod loděnicemi, na skalách nebo ve velkých dřevěných budkách. Ročně klade 6 až 17 vajec, na kterých sedí po dobu 30 – 35 dní. Mláďata se plně osamostatňují ve věku 60 – 70 dní.

Zaevidování vzácného nálezu

Díky pořízení obsáhlé fotodokumentace Pavlem Podškubkou mohl Výbor pro ŽP tento vzácný nález doložit Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK), České společnosti ornitologické, příslušnému odboru ŽP a dalším významným institucím. Střípky z této obsáhlé fotodokumentace předkládáme občanům pro potěchu oka i duše.

Přínos mokřadů přírodě

Areál Podolských mokřadů a tůní začal úročit svůj potenciál a ukazuje, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Veškeré pozemky v areálu Podolských mokřadů a tůní jsou na výslovný pokyn vlastníka Pavla Podškubky totiž spravovány šetrným zemědělským hospodařením s absolutním zákazem používání jakýchkoliv chemických látek. Péče o pozemky byla svěřena do rukou drobného šetrně hospodařícího místního zemědělce. Za poslední 3 roky se území mokřadů a tůní zaplnilo živočichy, téměř vyhubený hmyz a půdní organizmy se do půdy vracejí a stav živočichů utěšeně narůstá. V současné době, kdy se již veřejně hovoří o tom, že zemědělští velkobaroni ničí krajinu, půdu, faunu i fl oru a kdy Centrum pro vodu, půdu a krajinu (CVPK) při České zemědělské univerzitě (ČZU) chce vybudovat v Lánech tzv. vzorovou krajinu, která zvládne jak příval vody, tak i sucho, by se mohl náměstek ministra ŽP, který byl v naší obci „na skok“ zastupitelem, rozvzpomenout, že u nás v obci už takovou vzorovou krajinu máme v areálu mokřadů několik let. Ministerstvo ŽP by se mohlo od Podolí v některých ohledech i přiučit.

Pavel Podškubka


autor příspěvku: AD